KOMENTÁŘ Pavla Žáčka – Sedmdesáté výročí tragických událostí z jara a léta 1951 v Babicích, které svým vyzněním dalece přesáhly Třebíčsko, nás nutí se zamyslet, zda jsme byli s tak výrazným časovým odstupem schopni rozplést celé pozadí případu. Bohužel si musíme přiznat, že se nám odhalit veškeré nuance odhalit nepodařilo. Do určité míry stále ještě ve veřejnosti rezonují výstupy komunistické propagandy, včetně seriálu s názvem 30 případů majora Zemana. Kauza, při níž byli zavražděni tři funkcionáři KSČ, vedla k další represi proti sedláckému stavu a církvi s cílem zlomit odpor proti režimu v celém regionu. Záhadou stále zůstává role Ladislava Malého.
Co se vlastně v Babicích odehrálo? Večer 2. července 1951 se v tamní škole sešli komunističtí funkcionáři místního MNV (místní národní výbor) k poradě. Kolem 22. hodiny a 30. minuty vtrhli do budovy útočníci. Podle protokolů StB ve škole střílel z pistole Ladislav Malý a ze samopalu Antonín Mityska, palbu nepřežili Tomáš Kuchtík, předseda MNV a MO KSČ, Josef Roupec, místopředseda MNV, člen KSČ a Bohumír Netolička, pokladník MNV, člen KSČ. Čtvrtý funkcionář KSČ František Bláha, předseda místního akčního výboru Národní fronty, byl postřelen. Akce se ještě zúčastnili bratři Antonín a Stanislav Plichtovi, kteří drželi hlídku před budovou.
Po tragédii se zvedla vlna represí proti sedlákům i církvi
Ze státních orgánů se v 90. letech minulého století na vyšetřování Babického případu podílel Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, který sice nalezl některé žijící svědky, nicméně neměl ještě tehdy přístup k archivním materiálům v takovém rozsahu, jaký máme dnes. Vyšetřovatel případu navíc nebyl schopen s odstupem a nadhledem vyhodnotit operativní a vyšetřovací písemnosti Státní bezpečnosti.
Díky nečinnosti Ústavu pro studium totalitních režimů, který má tyto kauzy řešit ze zákona, stále v úplnosti neznáme činnost příslušníků Státní bezpečnosti z počátku 50. let v jihomoravském regionu, přestože máme v Archivu bezpečnostních složek zachovánu významnou množinu jejich kádrových materiálů. Velmi málo víme také o jejich provokacích, a to nejen v regionu Třebíčska.
Poněkud lépe je známo, jak komunistické bezpečnostní složky postupovaly po provedeném zatýkání, o brachiálním vyšetřování a organizaci patnácti regionálních politických procesů. Stejně tak je zmapována reakce vládnoucí Komunistické strany Československa, která po tragédii využila situace do značné míry zmanipulované Státní bezpečností k další represi proti sedláckému stavu a církvi s cílem zlomit odpor proti režimu v celém regionu. Výsledkem bylo 11 trestů smrti (páter Jan Bula, páter Václav Drbola, František Kopuletý, Jaroslav Melkus, Antonín Mityska, Drahoslav Němec, páter František Pařil, Antonín Plichta st., Stanislav Plichta, Gustav Smetana a Antonín Škrdla) a u dalších odsouzených 1375 let odnětí svobody.
Díky průběžné skartační praxi operativních a vyšetřovacích útvarů Státní bezpečnosti, jejich manipulacím a falšování především výslechových protokolů, stejně jako nedostatku svědků, bylo a je velmi obtížné odhalovat či objektivně rekonstruovat tehdejší děje.
Vzhledem k tomu, že tajná politická policie při vyšetřování trestných činů kriminální povahy záměrně obcházela příslušníky kriminálních útvarů, nemáme ani dostatek relevantních důkazů k rozpletení vraždy tří funkcionářů Místního národního výboru v Babicích z 2. července 1951.
Historici se marně snaží objasnit roli Ladislava Malého
Ze všech těchto důvodů nejsme ještě dnes schopni objektivně a definitivně odpovědět na otázku, jaká byla pravá role údajné klíčové osoby druhé fáze babického případu Ladislava Malého, označovaného za agenta – provokatéra, jehož napojení na Státní bezpečnost není hodnověrně doloženo.
A zde narážíme na další slabé místo odhalování historie nejbrutálnější fáze studené války a tím je nedostatek hodnověrných archivních materiálů z provenience amerických zpravodajských služeb, zejména armádní kontrarozvědky (CIC), vojenské rozvědky (MIS) a Ústřední zpravodajské služby (CIA), jejichž tajné úřadovny v Rakousku a západním Německu působily ofenzivně proti komunistickému Československu.
Bez odtajnění a zpřístupnění operativních materiálů k Ladislavu Malému, pravděpodobně nejsme schopni zrekonstruovat jeho osobnostní profil, motivaci, případně jeho činnost na obou stranách železné opony. Originální písemnosti z počátku 50. let minulého století nám totiž nemohou nahradit ani polistopadové vzpomínky představitelů exilových zpravodajských organizací, mezi nimi i generál Miloše Knorra, na začátku 50. let se po emigraci stal řídícím důstojníkem americké zpravodajské služby.
Nezbývá než věřit, že se nakonec dočkáme kvalifikovanějšího přístupu jak na straně české historické obce, stejně jako otevření amerických případně i dalších západních archivů k podrobnému studiu a vyjasnění podílu jejich zpravodajského aparátu na zatlačování komunismu (rollback policy), případně včetně dramatické kauzy týkající se Babického případu.
Komentář vyšel na serveru EuroZprávy.cz