(www.parlamentnilisty.cz) „Velmi důležitý spolek, s důležitým společenským posláním, který ovšem svou hlavní funkci neplní. A ani plnit nemůže,“ říká na adresu Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) historik, poslanec ODS a místopředseda sněmovního bezpečnostního výboru Pavel Žáček. „Neznám personální situaci v čele ČSBS, předpokládám, že si to Vodička dokázal ošetřit, ostatně řada jeho kritiků odešla nebo byla odejita,“ konstatuje v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

Do čela Českého svazu bojovníků za svobodu byl znovu zvolen plukovník Jaroslav Vodička. Vy jste kritizoval peníze putující do této organizace pod Vodičkovým vedením – že dělá politiku a adoruje Rusko. Jak jeho znovuzvolení vnímáte?

Mé argumenty jsou stále platné, namísto standardní spolkové a paměťové činnosti připomínající aktivní odbojovou činnost českého hnutí odporu za II. světové války ve prospěch obnovy svobody a demokracie v naší zemi, se plukovník Vodička v čele ČSBS věnuje politice a adorování Ruské federace a jeho hybridní minulostní politiky. Veřejně známé jsou i Vodičkovy xenofobní názory. Je to prostě ostuda, která bohužel padá na celý Český svaz bojovníků za svobodu, a je to kompromitace svazu jako instituce. Věřím tomu, až se změní jeho vedení, že se bude moci vrátit ke své důležité činnosti, možná dokonce budou méně zpochybňovány jeho finanční potřeby, dnes směřované k saturování výstřelků vedení a nikoliv ke svazové činnosti.

Nakolik je podle vás ČSBS dnes důležitý, jak plní svojí funkci připomínání minulosti a odkazu hrdinů?

Já ČSBS považuji za velmi důležitý spolek, s důležitým společenským posláním, který ovšem svou hlavní funkci neplní. A ani plnit nemůže. V čele s plukovníkem Vodičkou totiž přestal být seriózním partnerem řady institucí, veřejné správy a dokonce i státních orgánů. A to je škoda. Podle mého názoru bude ovšem Český svaz bojovníků za svobodu moci tuto situaci napravit až po odchodu plukovníka Vodičky z funkce.

Čím si vysvětlujete, že svoji funkci obhájil většinou členů?

Neznám personální situaci v čele Svazu, předpokládám, že si to Vodička dokázal ošetřit, ostatně řada jeho kritiků odešla nebo byla odejita.

Starosta Řeporyjí Pavel Novotný prohlásil, že tato organizace je tunelována. Souhlasíte s tím?

Ano, jde o tunelování ideové, ale zřejmě také finanční.

Pokud ano, jak k tomu podle vás dochází?

Pokud je mi známo, Ministerstvo obrany má přehled o problémech s financováním ČSBS a o neschopnosti subvence řádně vyúčtovat. Tam se zeptejte na podrobnosti.

Jak byste si činnost této instituce představoval vy? V čem je hlavní problém?

Hlavním problémem je politika plukovníka Vodičky v čele ČSBS, způsob jeho řízení a posun ve svazové činnosti. Obecně řečeno, Český svaz bojovníků za svobodu by měl opět začít plnit svou důležitou společenskou roli, vztahující se k činnosti II. odboje, prezentaci jeho hrdinné válečné činnosti a odkazu národně vlasteneckého odboje, domácího i exilového, krvácejícího za obnovu svobodné a demokratické Československé republiky. Přezíravý přístup vedení ČSBS k našim národním hrdinům charakterizuje mj. obsahově i technicky zaostalá a nedůstojná výstava umístěná v objektu bývalé pražské řídící úřadovny gestapa v Pečkárně.

Svaz čerpá každoročně od státu přes milion korun na svůj provoz. I tyto peníze loni vyvolaly diskusi, která pocházela přímo od členů. Tvrdili, že peníze zůstávají u vedení a na akce jde jen zlomek. Jak by měla, či neměla být podobná organizace dotována státem?

Jsem přesvědčen, že by měl proběhnout audit financování ČSBS, to za prvé. Nicméně bez ohledu na něj by měl být systém financování paměťových aktivit zásadně proměněn. Věřím, že příští vláda k problému přistoupí komplexně a přehodnotí financování všech paměťových institucí, posílí jej a stabilizuje. Už jen vzhledem k aktuální potřebě zásadně posílit odolnost našich občanů proti současnému hybridnímu působení zejména ze strany Ruska, zaměřeného i na falšování naší válečné i poválečné historie.

Měly by být tyto peníze vázány, podmíněny něčím?

Finanční prostředky by měly být vázány na kvalitní a kvalifikovanou společensko-historickou činnost, naplňující platné zákony a další podzákonné normy, na transparentní využívání veřejných prostředků, to vše podmíněné věrohodným vedením v čele paměťových institucí.

Některé kraje a města odmítly ČSBS finančně podpořit, jeho vedení už navíc nezvou na pietní akce a někteří s ním ukončili spolupráci, také kardinál Duka. Jak by se ke svazu mělo přistoupit nyní? Jaký by měl být další krok?

V první řadě si ČSBS musí své problémy, a to i personální, vyřešit sám. Třeba k pozitivnímu řešení přispěje i předpokládané přesměrování finančních prostředků těm spolkům a paměťovým institucím, které si to s odkazem na svou dosavadní činnost, na rozdíl od ČSBS, zaslouží.