Na pozvání ukrajinského velvyslanectví jsem pronesl historizující reflexi konce II. světové války, která se nelíbila několika hlučným okolo stojícím komunistům:
Vážený pane velvyslanče, vážený pane předsedo, vážený pane generále, pane plukovníku, vážení hosté!
Je mi ctí si zde s Vámi na tomto pietním místě připomenout jménem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Meziparlamentní skupiny přátel Česká republika – Ukrajina náš státní svátek Den vítězství, den, tak důležitý pro všechny evropské země.
Zároveň mi ovšem dovolte dodat, že květen 1945 pro naše národy symbolizuje nejenom porážku nacismu, ale také přechod od jednoho totalitního režimu k totalitnímu režimu druhému, sovětskému. Pro Ukrajinu a Ukrajince to bohužel znamenalo žít a existovat v rámci sovětského bolševického impéria, a pro Čechy a Slováky na jeho vnějším okraji.
Naše společná cesta za svobodou a demokracií ještě neskončila, a dá se říct, že vyvrcholila až rozpadem komunistického bloku ve střední a východní Evropě v průběhu roku 1989, respektive rozpadem Sovětského svazu v létě a na podzim 1991.
Rád bych také zdůraznil, že nedávné odhalení pozadí teroristického útoku ruské tajné služby ve Vrběticích a následná reakce vlády České republiky, tj. vypovězení 18 zpravodajských důstojníků a dalších diplomatů Ruské federace má úzký vztah k událostem konce druhé světové války.
V rámci hybridního konfliktu vedeného ruskými státními aktéry proti České republice je nám Putinovou propagandistickou mašinérií neustále prezentován stalinský mýtus osvobození Československa, namísto plošného a úplného otevření sovětských archivů a umožnění svobodného bádání a intepretace složitých událostí roku 1945.
Jsem přesvědčen, že narovnání počtu diplomatů v Praze i v Moskvě bude ve svém důsledku také znamenat určité oslabení masivní ruské propagandy v historické oblasti a posílení našeho vlastního kritického pohledu na porážku nacismu a nástup komunismu v Československu.
V zásadním rozporu s ruskými hybridními narativy je otevřený ukrajinský přístup, vycházející z české, polské či německé zkušenosti, na jehož podobě jsem byl před několika lety přizván se podílet.
Otevření archivů KGB, ale také stranických či vojenských archivů, za které bych chtěl našim ukrajinským přátelům poděkovat, totiž znamenalo také zpřístupnění materiálů devíti operativně-čekistických skupin IV. správy ukrajinského Lidového komisariátu státní bezpečnosti, jejichž sto dvacet příslušníků a agentů bylo několik týdnů před vypuknutím květnového povstání vysazeno v okolí Prahy.
V těchto originálních dokumentech je doloženo, že tyto předsunuté oddíly NKGB nebyly vyslány na pomoc českému odboji, českým povstalcům, ale plnit zvláštní úkoly: kromě diverzní a zpravodajské činnosti zabíjet význačné představitele ruského a ukrajinského exilu, verbovat poválečné agenturní sítě v řadách bezpečnostních složek, armády, ale i Komunistické strany Československa, a také budovat tajné úkryty zbraní a munice. Přípravy učiněné v květnu 1945 sovětskou státní bezpečností byly v Československu završeny až v únoru 1948. Ale to je již poněkud jiná historie.
Čest a slávu všem vojákům a důstojníkům, kteří bojovali a padli za svobodu našich národů, a nikoliv za jejich další zotročení.
Děkuji za pozornost.
Ohlasy
ROMANCOVÁ, Ingrid. (8. 5. 2021). evropsky-rozhled.eu. „Ukrajinci si na Olšanských hřbitovech připomněli konec druhé světové války.“ – článek je dostupný zde